Doporučená četba: Hana

Volný čas

Knížka Hana se mi dostala do ruky úplnou náhodou, když jsem dělala jeden ze svých klasických knižních náletů. To vypadá zhruba tak, že všechno co má písmenka mám doma už přečteno a je potřeba udělat nové zásoby. Takže pak jdu rovnou na můj oblíbený e-shop Megaknihy.cz a začnu přihazovat. Nějaké knížky mám už samozřejmě delší domu v merku, takže ty naházím do košíku jako první. Pak prozkoumám různé kategorie, které mě zajímají,a také bestsellery. Už nevím v jaké kategorii jsem na Hanu narazila, ale nic jsem o ní předtím neslyšela ani nečetla žádné recenze. Zaujala mě anotace, takže knížka vesele putovala na virtuální hromádku.

Čas na čtení mám zásadně jen večer v posteli před spaním. Podle toho, jak moc mě knížka zaujme, ji pak řadím do kategorie „usínám už po prvních stránkách“ až „jaktože jsou dvě ráno?“. No a Hana byla přesně ten druhý případ. Líbilo se mi, že knížka má už od začátku nějaký děj a rychle vás pohltí. Osobně nemám moc ráda dlouhé a popisné začátky, protože se začnu nudit. Na začátku se seznámíte s malou holčičkou Mirou, která neposlechne příkaz maminky a kvůli tomu skončí v zimě v ledové řece. Jako jediná pak za trest nedostane  po večeři dezert, žloutkový věneček. A to zásadně ovlivní celý její následující život. Ve věnečku je totiž mimo jiné zapečený velmi nebezpečný tyfus, kterým se nakazí celý zbytek její rodiny. A nejenže nakazí, bohužel i všichni zemřou.

Tak se do života Miry dostane teta Hana, velmi podivínská a nemluvná žena. Mira je k ní nucená se jako k jediné příbuzné nastěhovat. Nechápe, proč teta nemluví, neustále žvýká kousky chleba a dívá se do prázdna. Její tajemství postupně odhaluje druhá část knihy, která se vrací do dětství Hany a její sestry Rosy, Miriiny matky. Zjistíme, že jsou židovského původu a příběh se odehrává před začátkem Druhé světové války. Sledujeme postupně se zhoršující životní podmínky Židů, ale i první lásku Hany k mladíkovi jménem Jaroslav. Ta z jeho strany bohužel hasne spolu s uvědoměním, že vzít si Židovku by znamenalo tvrdou ránu pro jeho společenské postavení. Nic netušící a zamilovaná Hana tak udělá osudovou chybu ve chvíli, kdy záměrně překazí možnost pro ní a její rodinu včas utéct ze země do Anglie. Ve chvíli, kdy zjistí o Jaroslavovi pravdu, je už bohužel na útěk pozdě.

Třetí část knihy nás zavede s Hanou a její rodinou do koncentračního tábora Terezín. Jediný kdo chybí je Rosa, kterou se podařilo před odjezdem vlaku zapřít a ukrýt. V Terezíně se také rodina rozdělí, Hana v něm zůstává osamocena a zbytek rodiny je převezen neznámo kam. Začíná Hanin každodenní boj o život v nelidských podmínkách. Po nešťastném těhotenství a potratu je nakonec odeslána do Osvětimi, kde začíná skutečné peklo. Hana se poprvé setkává s tím nejhorším – spalováním lidí, absolutním nedostatkem jídla nebo každodenním bití. Její myšlenky se nejvíce upínají na sebevraždu. V rozhodnutí vzít si sama život vidí její jedinou a poslední svobodu, což jí dává sílu žít vždy o den déle. Válku jako zázrakem přežije a vrací se do rodného města, ale už jako někdo úplně jiný. Nyní tak chápeme, a pochopí to i dospělá Mira, proč je teta Hana tak zvláštní. Že chléb v kapsách je důsledkem předchozího hladu, že nemluvnost a nepřítomný pohled jsou způsobené hrůzami, které v koncentračním táboře viděla a zažila. Z původního dojmu tak získáme na Hanu úplně opačný názor, a tím je obdiv k její vnitřní síle žít dál.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *